Dopoledne 17.4. 2010

    Tak jak sem již v úvodu oznámil mám dalšího bika. Asi před týdnem sem ho vyhrál v aukci a byl čas si pro něj zajet. Sraz byl domluven na desátou hodinu ranní v Havířově – suché. Budíček si dávám v sedm, kafe, bábovka a hurá na vlak. Klasická skoro hodinová kodrcačka s jedním přestupem a sem na místě a dokonce v čas, což se u českých drah moc často nestává. No jo ja tady sem ale kolo nikde nevidím. Už sem se zmínil, že prodávající byla žena? Takže sem se nedivil že sem tam musel stát několik minut, ačkoliv to měla dotyčná ani ne 150m daleko. Zanedlouho se již něco mihlo mezi křovím a máme ji tady. Nijak se nezdržuji a vytahuji danou sumu z peněženky, a přitom si kontroluji zda je stroj kompletní. Ano vše je v pořádku a po odevzdání peněz na mě ta paní vytahuje ještě něco. A to originální návod k obsluze a v něm účtenku od tohoto bicyklu. Páni málem sem si z toho sed, no to je paráda. V účtence se dozvídám že toto kolo stálo přesně 1 200kč, bylo koupeno roku 1985 v domácích potřebách.

    Není času nazbyt a tak usedám do koženého sedla a dělám první metry. A jeje vzal sem si všechno jen ne olej a to byla obrovská chyba. Řetěz byl naprosto suchý, tvrdý a vydával příšerné zvuky. Ani naplno vypeckovaný Motorhead co mi zněl ve sluchátkách nepřehlušil příšerné kvílení řetězu. No nic tak jedem. Volba trasy padla na směr Karviná. Je to ten nejrychlejší způsob, jen rovinky, nízký provoz, a kvalitní vozovka. No jo ale to bych nesměl být kus vepřového řízku. Tak si to šinu do suché, všechno je ok, dojíždím ke hlavni silnici na Karvinou a úplně bezmyšlenkovitě odbočuji směr Karviná-doly. Říkám si jedu na Karvinou tak asi jedu dobře, ale pravda byla jiná. Pořád mě tlačil pocit že je něco špatně a ono opravdu bylo. Najednou dojíždím ke kostelu sv. Petra z Alkantary a uvědomuji si, že sem úplně v prd... Na další křižovatce odbočuji na Stonavu. Po průjezdem stonavou dojíždím na správnou cestu a ocitám se asi kilometr od místa kde sem špatně odbočil. Touto nechtěnou zajížďkou sem ztratil více než 45 minu, a většinu své energie a to sem byl zase na začátku. No nic pak již cesta probíhala poměrně v klidu, kolo šlapalo poměrně v pořádku, postupně rostly vůle kde se dalo, ale to je normální. Hlavní je že sem dojel a že mám nového mazlíka.

    A jaké ponaučení z toho plyne? Když někam jedu tak si to naplánuji a na mapě zkontorluji, než se pouštět naslepo a pak bloudit.