Skládačka in action

    Jak sem již v úvodu nakousl, vydal sem se tou delší a kopcovitější trasou. Sjedu si to s kopečka od domu na hlavní silnici, odbočím doprava a kilometr si to šinu po hlavní. Před mostem přes řeku olši odbočuji vpravo „hups, co to sakra bylo, jo aha retardér“ po projetí dalších několika nesmyslně umístěných retardéru na další křižovatce odbočuji doleva. Aaaa to je klídek, ocitám se na samotce, jen já, skládačka, a vozovka s kvalitním povrchem. Když se tak blížím k doubravě, pozoruji řeku olši, která zaplavila obrovskou plochu a spojila se s dalším malým potůčkem. Po chvíli se přede mnou ocitá malý kopeček a ejhle sem v Doubravě.

    Doubrava je takové malé, na první pohled pusté městečko, spíše vesnička, svým umístěním odřezána od okolního světa, všude je odtud daleko. Avšak až na pár ruin je to velmi krásně barevná vesnička s nulovou kriminalitou, velmi klidným životem. Škoda jen že místní zámek se v dobách za minulého režimu přeměnil v JZD a nyní opuštěn chátrá. No nic udělám pár fotek a „šup“ do sedla.

    Vyrážím směr Karviná-Doly. Cesta je mírně do kopce, po pravé straně míjíte doubravskou školu, fotbalový stadion a několik krásných starých domů. Cesta končí asi v polovině kopce kde se připojuje na hlavní silnici. Směrem vpravo dorazíte asi po 400m do Dinoparku , ale tam sem neměl chuť se podívat, tak sem se vydal vlevo. A odměnou za toto rozhodnutí byl příjemný sjezd a krásným výhledem. Když se blížíte k oblasti Karviná-Doly, projíždíte středem obrovského průmyslového komplexu, působí to opravdu impozantně. Po průjezdu továrnou cesta končí křižovatkou. Tady pozor, vjíždíte na hlavní tah mezi Karvinou a Ostravou a provoz je tam poměrně hustší, pokud máte malé děti raději jeďte po chodníku, který lemuje tuto silnici. Mé další myšleny se ubírají směr Stonava, ale pokud si uděláte malou zajížďku asi 400m směr na Ostravu pořád po této hlavni silnici, dorazíte k jisté národní kulturní památce, při které Italové blednou závistí. Jedná se o kostel sv. Petra z Alkantary. Je to až hrůzostrašně nakloněný kostel a určitě stojí za zhlédnutí. Za kostelem je krásný rybník plný ryb a kolem dokola je spousta pomníku, připomínajících válku nebo hornickou činnost..

    Opět pár foteček a zpět na cestu. Kousek se vrátím a na další vetší odbočce odbočím doprava a ocitáte se u Stonavy. Chvíli jedete jen tak po prázdné vozovce, ale když dorazíte na první křižovatku naskytne se vám pohled na důl Darkov tak jak ho z jiné strany nemůžete vidět. Pokud jedete vlakem do Karviné vidíte jen jeho těžební věž a zbytek chytře stíní kopec, ale z této strany vidíte celý tento komplex, nikdy by mne nenapadlo, že je to takový obr. Projíždíte kolem hlavní vstupní brány, cesta má příjemný povrch a provoz vlastně žádný, sluníčko se dere z pod mraku, ideální pohodička. Pomalinku se dostáváme do další obce, a to je obec Albrechtice. Je to malá obec, až na jeden hezký kostelík tady není v celku nic moc k viděni, jedině Švédský kopec, což je jakýsi malý kopeček s nějakou historií, zkusím popátrat co se tam událo a doplním informace.

    Již se pomalu blížím k Dolnímu Těrlicku. Tady vás čeká poměrně dlouhý výšlap do poměrně strmého stoupání, ale odměnou vám bude krásný výhled na celou přehradu. Na horizontu se dávám doleva a sjíždím přímo na hráz přehrady a zde si také dávám odpočinek . Letmo zkontroluji skládačku zda-li je OK, naštěstí ano, tak dělám par fotek a vydávám se dál. Průjezd po hrázi přehrady za jarního podvečeru působí opravdu romanticky, škoda jen, že sem se nemohl déle zdržet. Pokračuji tedy dále a zde narážíme na cyklostezku. Mám dvě možnosti. První je že se vydám po stezce a bude mne čekat hoooodně kopcovitá krajina, a nebo, že pojedu rovně, sice to bude delší ale rovinky. Jelikož je skládačka spíše na pomalou jízdu volím variantu kopce. První stoupání je natolik strmé, že nejsem schopen to utáhnout takže tlačím. Asi po stech metrech se již ale dá normálně jet. Zatáčka sem, zatáčka tam a ocitáme se na Kostelci, tedy Těrlicko- Kostelec.

    Následující cesta není ničím zajímavá, jedete po hlavni silnici, kopec, a zase kopec a tak to pokračuje až do Těšína. Po cestě míjíte pomník v podobě tanku. Za kterým následuje asi to nejhorší a nejdelší stoupání z celé cesty, nepříjemná zkušenost.

    Před příjezdem do Těšína se ještě kochám krásným výhledem na Beskydy a zoufám si sakra ještě takový kus. Následuje jen šlapáni a šlapáni vstríc svému domovu, už se stmívá a já se opírám do pedálu. Po Českém Těšíně následuje Třinec-Konská a pak už konečně Třinec. Už jen poslední kopeček a sem doma.

    Uf to byl teda nápad. Ale kolo to zvládlo a já taky. Sem rád, že sem se do toho dal, je vidět, že kola byla opravdu kdysi kvalitní a spolehlivá. Tuto trasu bych chtěl doporučit všem kdo mají rádi technické památky, je se opravdu na co koukat, těžební průmysl silně poznamenal tento kraj a kam se podíváte je vidět kus historie. Vyjmenované oblasti jsou vhodné především pro silniční cyklistiku, povrch vozovky je na všech projetých místech naprosto ideální k tomu to druhu cyklistiky.

Nezapomeňte se podívat na do fotogalerie.