Historie Jízdního kola
Člověk je tvor, neustále nespokojený. Pořád myslí na své pohodlí a na to jak si ulehčit práci. Tato touha vedla lidstvo k mnoha převratným vynálezům, jeden z nich je i jízdní kolo.
První zmínka o vynálezu připomínající kolo jako takové pochází z doby asi 2500 př.n.l. jejichž autorem byli Sumerové. Dalším důkazem o prapočátcích cyklistiky je kresba, nacházející se v hrobce egyptského vládce Tutanchamona z roku 1350 př.n.l., zobrazující jisté zařízení poháněné odrážením nohy od země. Od tohoto období do roku 1492 nemáme žádné další záznamy zachycující prapředky kol. Roku 1492 vychází na svět kresby Leonarda da Vinciho. Z roku 1643 se dochovala kresba na okně anglického kostelíka ve vesničce Stoke Poges zobrazující sedícího anděla na dvoukolém vozidle jako na koni. První důkazně dochované vozidlo poháněné lidskou silou bylo sestrojeno roku 1650 norimberským hodinářem Johanem Hautzchem. V roce 1791 spatřila světlo světa rychloběžka ( céleriferu) Francouze Medé de Sivrac. O deset let později a na opačém konci světa se roku 1801 v Rusku objevil další samohyb vynalezeny uralským nevolníkem Artamovem. Armatova konstrukce byla tehdy revoluční, jelikož měla na předním kole umístěně jakési šlapadla pro pohyb stroje, bohužel i tento vynálezce a jeho stroj stejně jako jeho předchůdci byli tehdy nepochopeni světem který ještě nebyl připraven an něco tak revolučního.
V roce 1813 spatřilo světlo světa první lidové vozítko jehož konstruktérem byl Němec Karel Friedrich von Drais a dnes toto vozítko známe pod názvem Draisina. Pro prezentaci svého stroje uspořádal pan Drais exhibiční jízdu z Karlsruhe do Štrasburku, kterou zvládl na své draisině za 4 hodiny, přičemž cesta pěšky trvala okolo 16 hodin. Doboví kronikáři popsali draisinu takto: "Na těžkém dřevěném podstavci, opatřeném rovněž dvěma dřevěnými koly jest připevněná poduška mající představovati sedadlo. Ruce jezdcovy spočívají při jízdě na tyči, jíž lze řídit přední kolo. Aby se tento stroj uvedl do pohybu, nutno se odrážet nohama od země. Lze si představit, že jízda na tomto těžkém stroji, silně se otřásajícím při každém nárazu, není žádným požitkem." Ačkoliv byla draisina těžká, nemotorná a pro její uvedení do chodu bylo potřeba vynaložiti nadměrnou silu, zdaleka neodpovídající ujeté vzdálenosti, byl pro lid pocit jízdy něco tak opojného, že se draisina rozšířila po celém světě a neustále se zdokonalovala. Roku 1819 se v Anglii objevuje doposud nepropracovanější odrážedlo s názvem Hobby Horse. Roku 1920 se draisina objevila i u nás a zmínku o ní můžeme najít i ve sbírce básní "Slávy dcera", kde ji autor, obrozenecký básník Jan Kollár, věnoval několik veršů.
V roce 1840 přišla revoluce v konstrukci kola, když skotský kovář Kirkpatrick Macmillan představil kolo s pohonem zadních kol pomocí táhel. O pět let později, roku 1845 se v Sasku objevuje draisina s přidělanými klikami na předním kole, konstruktéra Miliuse z Themaru, bohužel si to nenechal patentovat. Tohoto omylu využil roku 1863 Pierre Michaux a nechal si patentovat vozidlo se šlapadly na předním kole, o tři roky později vozidlo doplnil brzdou. Toto vozidlo nazval "vélocipéde." V roce 1867 byly představeny drátěné loukotě v kole místo dřevěných, Angličanem Madisonem. O rok později a sousedním kontinentu představila francouzská firma Mayer and Co. bicykl s řetězovým převodem na zadní kolo, bohužel ani na tento převratný vynález nebyla tehdejší společnost připravena a tato konstrukce nevzbudila žádný zájem.
Michauxův velociped byl opravdovým mechanickým dopravním prostředkem a zaznamenal velký krok kupředu. Svojí rychlostí překonal Draisinu, o čemž svědčí vítězství v závodu na 1200 m v Saint-Cloudu u Paříže, které byl pořádán 31. 5. 1868 otcem a synem Michauxovými. Úspěch v tomto závodě jim přinesl velké zakázky jak pro Evropu, tak dokonce i Ameriku. Tím vznikla první továrna na jízdní kola pod názvem Michaux a Lallement. Kola dostaly různé pojmenování. Anglicky se kolům říkalo "Boneshaker", německy "Knocheschüttler" a v českým zemích "Kostitřas" nebo "Mišódka".
Rok 1869 byl velice úspěšným pro cyklistiku. V tomto roce byl vyroben 50 000 velociped, firma Mayer and Co. nahrazovat dřevěné rámy železnými, vychází první cyklistický časopis La velocipéde illustré a začínají se pořádat různé závody. První meziměstský závod se konal 17. 2. 1869 mezi Londýnem a Brightonem, další první závod v Rakousku-Uhersku v Brně Lužánkách se konal 15. 8. 1869, další závod se konal 17. 11. 1869 mezi Paříží a Rouenem, měřil na 126 km a jelo ho na 300 závodníků.
První vysoké celokovové kolo s pryžovou obručí v ráfcích bylo patentováno v Anglii 11. 8. 1970 . Za tuto konstrukci vděčíme pánům Jamesovi Starleymu a Williamu Hillmanovi. Roku 1872 se tyto kola začínají rozvíjet. Konstrukce velocipedu byla značně nedokonalá, přední kolo bylo konstruktéry zvětšováno na průměr 150 - 200 cm, zadní kolo bylo podstatně menší. Jezdec seděl nad předním kolem, kde se nacházely i řidítka. Přestože tato konstrukce byla poměrně nebezpečná udržela se přibližně na 20 let. V Čechách v letech 1874 začíná pořádat Český klub velocipedistů Pražskou míli. V roce 1878 Pařížan Gilm znovu objevuje řetězový pohon . 11. 6. 1882 je ve Vídni pořádán cyklistický závod na jednu míli, ve kterém zvítězil český cyklista Josef Kohout.
Roku 1888 sestrojil John Kemp variantu kola Rover. Konstrukce tohoto kola spočívala v použití přibližně stejně velikých kol a pohon obstarávaly pedály, kliky, řetěz a ozubená kola. Tato koncepce se stala vzorem jízdních kol na dalších více jak sto let. Roku 1890 nahradil irský zvělolékař John Boyd Dunlop pryžové obruče na ráfcích pneumatikami plněnými vzduchem. Následuje rok 1895, v kterém bylo firmou Tangent and Coventcy Co. vyrobeno nízké kolo (tzv. "kangaroo") a u tohoto typu byl využit řemenový převod na zadní kolo Roku 1900 jsou Danielem Gousseau založeny pravidla cyklokrosu. 1. 7. 1903 se konal první ročník Tour de France, vypsaný novináři Leféfr a Desrange. Trať měla šest etap o celkové délce 2400 km. 1911 Francouz Joanny Panel navrhl první měnič převodů (přehazovalo se do tří poloh pomocí táhel). Roku 1921 došlo k založení firmy Shimano panem Shozaburem Shimanem v Japonsku a v roce 1933 uvádí na trh Ignác Schwinn první kolo s balónovými pneumatikami.